Při přípravě tohoto textu jsem se poprvé setkala s pojmem „sosák, sosáci“. Pokud jste ani vy dosud nevěděli, co se za ním skrývá, odhalím, že jde o přezdívku příslušníků Stráže obrany státu – ke vzniku přezdívky vedla zkratka sboru SOS. Je příznačné, že v nás zkratka evokuje volání o pomoc. SOS volalo v době nouze na pomoc všechny poctivé Čechoslováky z řad četnictva, státní policie, finanční stráže (celníků) a záložníků.
Stráž obrany státu byla zřízena z rozhodnutí vládního nařízení č. 270/1936 Sb., schváleného 23. října 1936, a působila u nás mezi lety 1936 a 1939. Vedle již uvedených ozbrojených složek se počítalo také s tím, že jednotky Stráže doplní spolehliví civilisté, často členové některé organizace, např. ze Sokola nebo legionáři. Všichni prodělali střelecký, taktický a ženijní výcvik.
Služební předpis Stráže obrany státu obsahoval toto prohlášení:
„Proto je povinností a ideálem každého mravného a čestného příslušníka stráže: mravně a čestně žíti, dobře a ukázněně konati službu, v boji statečně bojovati, a bude-li tomu chtíti osud – také čestně zemřít.“
Hlavními úkoly stráže byly:
- ochrana neporušitelnosti státní hranice a nedotknutelnosti státního území
- spolupůsobení při ochraně veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti
- spolupůsobení při provádění úkonů celní správy
Plánovalo se, že se SOS bude skládat z 38 praporů, bylo jich však vytvořeno jen jednatřicet. Jeden z nich byl dislokován v Praze jako tzv. Vnitrozemský prapor Praha. Jeho úkolem bylo zabezpečovat hlavní město, podílet se na ochraně linie opevnění VOP, což znamená vnější obrana Prahy, popřípadě účastnit se akcí proti nepřátelským parašutistickým výsadkům. Prapory Stráže měly být schopny v případě napadení země obsadit v krátkém čase státní hranici a zatasit komunikace. Pravidelná armáda by tak měla čas připravit se k přesunu na ohrožené místo a na samotný zásah. Stráž obrany státu tím vytvářela jakýsi nárazník.
Veliteli praporů byli důstojníci pěchoty v hodnosti majora nebo podplukovníka, podmínkou byly legionářská minulost, zkušenosti z 1. světové války a absolutní oddanost Československu.
K výzbroji příslušníků SOS patřily pistole, pušky, granáty a lehké kulomety; dozbrojení těžkými kulomety překazily další dějinné události. K dispozici byla kola, každé družstvo obdrželo mapy, kompasy, dalekohled či signalizační pistoli. Chybět nesměly ani plynové masky.
Do Stráže nastoupilo během let 29 611 mužů (údaj k roku 1938). V rámci mimořádných opatření byli dislokováni v bojových a strážních pozicích už v květnu 1938 na hranicích státu, kde zůstali až do září téhož roku. Tento měsíc byl pro příslušníky SOS dobou ostrých střetů s německými záškodníky z SdP, které nejspíš podporovala přímo německá armáda. V období mezi zářím 1938 a březnem 1939 padlo v těchto střetech 84 příslušníků Stráže, na 270 jich bylo zraněno.
Možná by vás zajímal text přísahy, kterou se členové SOS zavazovali ke službě státu:
„Přísahám při všem, co jest mi svaté, a v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením, že budu poslušen presidenta a vlády Republiky československé a všech svých velitelů a představených; přísahám, že budu bez odmluvy plniti jejich nařízení vždy a všude, i v nebezpečí, bez váhání a odporu, že svůj útvar neopustím, ale i život svůj ochotně dám na ochranu vlasti a za její svobodu; přísahám, že budu své druhy milovati, k nim věrně státi, v nebezpečí je neopustím, ale až do konce s nimi budu bojovati, jak mi káže mužná čest a vědomí povinností občanských. Tak přísahám.“
Opava patřila do perimetru praporu Moravská Ostrava, kterému velel pplk. Ludvík Cibulka. K 22. září 1938 měl tento útvar 1 723 mužů.
Po Mnichovu a odstoupení Sudet hitlerovskému Německu se příslušníci, převedení pod pravomoc ministerstva vnitra, přesunuli na nově vzniklou hranici protektorátu a hlídali pak dvoukilometrový koridor směrem do protektorátního území. Srážky s nepřítelem pak byly už jen ojedinělé – např. u Moravské Chrastové nebo na Podkarpatské Rusi, kde své zájmy prosazovalo Maďarsko. Odstoupení částí našeho území Polsku a Maďarsku se neobešlo bez obětí mezi příslušníky SOS.
26. listopadu 1939 byla oficiálně zrušena pohotovost pluků Stráže obrany státu, v prosinci pak protektorátní vláda sbor úplně rozpustila. Po 2. světové válce již činnost SOS nebyla obnovena, nahradila ji pohraniční stráž.
Zpracovala: Magda Hrstková
Zdroje: